Správná věc….

10. června 2017 v 14:28 | Mr.MC |  Něco jako deník
Neschopnost se rozhodnout je v naší rodině snad pravidlem, vnímám to tak, že velký podíl na ní ale nese také výchova, sám jsem zažil neustálé šlapaní po sebedůvěře, kdy mi bylo v tloukáno do hlavy jaká jsem nula, mírně retardovaný člověk, jak se mi doma smáli za jiný názor a nikdy mě nepodpořili, jak mi dávali najevo, že můj názor je vždycky špatný… a pak se rozhodujte… co je správně a co špatně…

Dneska jsem dospělý a tvrdě jsem si vybojoval sebedůvěru, vím, že mírnou mentální retardaci nemám ani snížený intelekt jak někteří tvrdí, jsem spolupořadatel mimořádného koncertu, píši knihu a 11 let dělám charitního dobrovolníka, intelektem stačím svým nadprůměrně inteligentním přátelům a moc rád trávím čas s mentálně postiženými (i když skutečně jsem vysoce nad nimi jak inteligencí tak intelektem, mě to nevadí, jsou skvělí), prostě nejsem nicka, nejsem nikdo a ani nejsem zrůda…



Ano, moji rodiče vlastně považují transsexuáli za zrůdy, nemusím vám vysvětlovat jak to vyznívá, když tenhle postoj zastává buddhista s vegankou, je to absurdní a trapné, ale děje se to.

Transsexualita, transsexualismus, pohlavní dysforie nebo jak se to ještě všelijak nazývá, je ale stav vrozený a psychicky bolestivý a lidé, kteří podstupují změnu pohlaví nejsou zrůdy, pouze tento svůj stav řeší, aby žili normální život jako většina populace. Vy to určitě většina takto chápete, jedním z postojů rodičů takových jedinců je však ignorovat, zatloukat, oni si tohle neuvědomují, nechtějí si tohle připustit, matka tohle dovedla k dokonalosti.

Už se nebojím rozhodovat sám, už vím, že můj názor má váhu a oni nejsou ti, kdo všechno ví nejlépe, takže jim nic z těch negativních věcí nevěřím a jdu si za svým, evidentně, mentálně retardovaná osoba by nemohla pořádat koncert a člověk, který se o sobe nikdy nepostará by si všechny ty věci nezařídil… všechny včetně toho, že si nyní mohu stahovat hrudník.. aby byl plochý, jsem přece chlap ne? (Dřív jsem se bál dát najevo co se mi nelíbí nebo co nechci nosit, nebo dělat, protože z toho bylo zle nebo se můj názor ignoroval). Nosím unisex nebo mužské oblečení (Bál jsem se roky to udělat, protože matka vyhrožovala, že jak se začnu měnit vyhodí mě z domu, dítě na střední s nízkým sebevědomím tohle určitě vykolejí, mě jo, byl jsem vyděšený, už jsem), jsem po konzultacích se sexuologem, nemůžu používat oficiálně mužské jméno, ale vlastně žiji jako muž… (na člověka, který si prý bez maminky ani neuprdne dobrý ne? Byl jsem vůl, že jsem jim ty kraviny baštil, spoustu věcí zařídím bez pomoci, už mě je přece 31 ne 3, jen chtít).

Ale hovořím o tom, jelikož naprosto správnou věcí, u čehokoliv je neignorovat pravdu a přestat si namlouvat, že je všechno jinak. Matka si vyslechla názor několika psychologů, odborné stanovisko co mi je a jak by se to mělo řešit. Vyhrožovala psychiatrem, můžete jí jako psycholog nebo jako kdokoliv dokola opakovat, že transsexualitu neřeší psychiatr ale sexuolog, stejně vám řekne, že psychiatra objedná, pak to stejně neudělá a vrátí se k předstírání že TS neexistuje.

Za tuhle ignoraci by si matka zasloužila metál, samozřejmě že dneska mi na jejím názoru nesejde, miluji jí, ale výhružky na mě by neplatily a "Já jsem porodila dceru tak to tak zůstane!" ve mně vyvolává pocit, nikoliv zloby, ale lítosti, je mi té ubožačky líto, jenže ona nevyhrožuje, ona předstírá, ona dokonce ani nevidí, že mám hrudník téměř plochý díky binderu a nedávno tomu nasadila korunu.

"Ty jsi tu lambadu moc často nepereš, že, je celá špinavá a zašlá. Viděla jsem ramínka." ženy budou znát sportovní podprsenku, matka je přesvědčená, že když se koupila tak jí nosím, ovšem ale je bílá a můj binder je šedý. Nejsem špindíra, peru ho 1x týdně, přes léto častěji, jenže prostě barvu tím nezměním.

Ona si moc dobře pamatuje jakou ta lambada má baru, a každý "zdravý" člověk by chápal, že ten kus oblečení je jiný, byl jsem z toho tak vykolejený, že jsem jí seřval, aby mi nezasahovala do soukromí a nechala tohle na mě. "Já se musím starat, když nosíš špinavé věci." Nepoznala, že binder je čistý jen jiné barvy, prostě nebyl bílý tak je špinavý. Nepřizná si, že nosím cosi odlišného, nehodí se jí to do reality…. Posadilo mě to dokonale na zadek. Čekal jsem, že jednou objeví, že si oblékám něco jiného, čekal jsem scény a problémy, ale ne tohle… netušil jsem jak moc to s ní je zlé… byl jsem připraven jí vysvětlit proč nosím něco jiného, některým TS sportovní podprsenka stačí, pokud je o číslo menší nahrazuje binder, ale někomu nestahuje dostatečně, bohužel…

Matka prostě chce mít dceru, tak bude mít dceru a já můžu udělat cokoliv a stejně bude vidět jen svojí realitu, ne že by mi to vadilo úplně na sto procent, to ne, aspoň není zle při každé menší změně, ale stejně to je příšerné.

Víte, matka si nikdy nepoložila otázku "A co když je to správně?", zajít k sexuologovi, změnit moje pohlaví kompletně, prostě… "JÁ jsem porodila dceru tak to tak zůstane." Já, já já,. Ona. Ale co já?

Je správně nutit někoho žít v nechtěné roli, protože pravda moc bolí? Neměla by matka chtít, aby její dítě bylo zdravé a žilo spokojený život? Není matka sobecká? Je.

Já jsem si naprosto jistý, že srovnat tělo s duší, aby obojí mělo stejné pohlaví je správně a taky vím, že mohu vypadá jakkoliv a stejně to budu pořád já, nezávisle si dokáži splnit své sny, přání a duše a mysl budou stejné až proběhnou operace.

Vím jistě že není správné ubližovat matce, jenže to mám žít v psychických bolestech a v celibátu jen protože ona její schopná přijmout pravdu? Vysnila si dceru, fajn, ale co se stalo to se stalo, toxoplazmóza způsobila mnohé komplikace a vše je jinak, nemůže za to, nemůžu za to já …. To mám trpět, kvůli její slepotě? Je mi z toho všeho na nic. Probuzení pro ní bude zle? Měla 16 let na to, aby vstřebala pravdu a čím víc ta je okatější tím víc ona zabředává do své pokroucené reality… co je správně, a co ne? Jí připadá správně tohle… jenže to správně prostě není.
Správně je být tím kým jsem a nechat ostatní aby byli tím kým jsou, i když jsou jiní než jsme chtěli… a mimochodem, myslím, že ona neprozře i kdybych později před ní stál nahý bez prsů a s penisem. Není správné opustit rodinu? Já to udělám. Budu žít jinde a daleko. Jsem z tohle moc unavený. Její svět postavený z ignorování pravdy není realita a já chci konečně začít žít. Čím více ignorujete pravdu, tím víc vás pak udeří po hlavě nebo už vůbec a vy aniž si to uvědomujete ubližujete tím spoustě lidem kolem sebe, matka není zlý člověk ale tímhle trápí hodně a není to správně. Nikdy si to však neuvědomí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 11. června 2017 v 11:21 | Reagovat

dovedu si představit že i pro tvou matku to musí být nesmírně těžké...nejen pro tebe..

nevím, jestli jsem to z článku pochopila správně, ale dělalo to na mě dojem, že bydlíš s rodiči, odstěhování by podle mě pomohlo

někdy mám pocit že rodiče si neuvědomují že jejich děti jsou už dospělé dokud se neodstěhují a nežijí nějakou dobu samy (a i tak mají tendenci řídit jim život)

2 mr-mc mr-mc | 11. června 2017 v 12:47 | Reagovat

[1]: Díky za komentář, věta "Odstěhování by pomohlo" mě už po 3 letech intenzivního hledání bytu pořádně vytáčí. Já bydlím u rodičů protože musím, ne protože chci... myslíš, že bych nevypadl, kdybych mohl? Vyloženě se těším až zpřetrhám veškeré mosty a pouta s těmihle lidmi... já je ve svém životě nechci... nemám na výběr...pomohlo by a? Pointa? V mé cennové kategorii jsou byty nesmyslně vzácné. Fakt nemůžu za to, že se v tomhle státě se na single invalidní tvory vůbec nemyslí. :-D To že ještě nebydlím jinde neznamená, že na tom nepracuji, pracuji a velmi intenzivně, kéžbys mi řekla něco co nevím. :D :D :D No pomohlo a? Až budu mít kam tak se odstěhuji.

3 Hrobárova Dcéra Hrobárova Dcéra | Web | 11. června 2017 v 18:10 | Reagovat

Miestami mám pocit, že to tvoja matka by potrebovala psychiatra. Takýmto tempom sa jednoducho scvokne. Nie som síce odborník ale pokiaľ viem, tak veľa duševných chorôb vzniká nejak tak, že človek popiera pravdu tak veľmi až mu prdne poistka. (Teda aspoň ja som sa párkrát ocitla na hranici, keď som myslela, že ešte trošku a skončím na psychiatrii ako akútny prípad- ten tlak bol neznesiteľný).
Bodaj by si už mal vlastné bývanie. Škoda, že nemôžem poprosiť Ježiška aby ti doprial byt a pokoj, kde by si si mohol behať v trenkách...
Držím palce ;-)

4 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 11. června 2017 v 19:34 | Reagovat

[2]: tak já nemůžu vědět že 3 roky hledáš byt:-) vím moc dobře jak je to těžké

po škole jsem se s manželem (tehdy ještě přítelem) bydlela 2 nebo 3 roky v garsonce, nájem stál 4500czk, má čistá výplata byla 9500czk a manžel tenkrát ještě dostudovával protože je mladší takže hned nepracoval
můj otec měl větší kancelář než my tu garsonku, byl to pronájem samozřejmě..

pak jsme se zmohli na byt na hypotéku a nyní máme domek...no jasně nebylo to všechno hned, začátky jsou těžké

5 mr-mc mr-mc | 11. června 2017 v 19:47 | Reagovat

[3]: Tvůj pocit je správný, ona psychiatra potřebuje, ale nikdy tam nepůjde, kdo si neuvědomí, že má problém a potřebuje pomoct tomu pomoci nelze pomoci. A myslím, že's to napsala přesně, tedy aspoň jeden můj moc dobrý přítel, který se psychiatrií zabívá to takhle nějak taky říkal... a díky zapodporu... :D zatím aspoň koupím ty trenýrky... mít byt pod stromečkem? :D Podívám se jestli IKEA nějaký neprodává....

[4]: No ano, nemůžeš, ale tak proč automaticky předpokládat, že to nedělám nebo že nevím, že by to pomohlo? A proč mi to vlastně říkáš to všechno? Jako se chlubíš nebo mi říkáš, že mám prostě jen vydržet? Tak jako tak neboj, já se nevzdám....

6 Hrobárova Dcéra Hrobárova Dcéra | Web | 11. června 2017 v 22:22 | Reagovat

[5]: Ja som to myslela tak, že by som svoje vianočné prianie vymenila za to aby si konečne našiel byt. Mne aj tak Ježiško nosí ponožky alebo to, čo si sama kúpim. :-D Ešte, že snívať nie je zakázané

7 Y. Y. | 11. června 2017 v 22:24 | Reagovat

[5]: Nebuď hned na ni zapskli. Jen ti chce říci, že se dá najít něco levného s málo penězi a budeš to schopny utáhnout sám.

Říká se, kdo chce něco mermomoci vždy si najde nějakou cestu.

8 mr-mc mr-mc | 11. června 2017 v 23:15 | Reagovat

[6]: Já vím jak si to myslela. Já si jen představil krabici pod stromečkem a v ní byt a napadla mě IKEA s těmi jejich skládacími záležitostmi :D Já prostě musel....

[7]: :D Já ale nemám pocit, že by se takový byt nedal nehnat. Ani si nijak nestěžuji.  Zatímco vy dva si tady nafukujete bublinu, která bublinou není. Já si tu v klidu sedím a tlemím, ne od ucha k uchu ale kolem dokola, žiju si s vědomím, že můj byt na mě někde čeká, jen ho najít nebo počkat až se uvolní. :D Tragidii nebo bublinu v tom hledáte vy. :D Ty byty jsou jen jich je žalostně málo a tak na poptávku nestačí, ale jsou. A já mám trpělivost nekonečnou. :D A co když vydám knihu a budu moci mít apatmán na Manhattanu nebo na Ponce De Leon v ATL? :D Co když budu dědit po babi? :-D Dřu jak kůň a taky hledám, musí se to časem vyplatit. Jsem klidný. Hlavně ten článek byl o něčem jiném.   Já z toho, že skysnu u rodičů do smrti strach nemám. :D Naopak Silvestra mohu slavit ve svém, když se zadaří. Takže řešíte něco co ani není třeba řešit. :D

9 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 12. června 2017 v 9:49 | Reagovat

[5]: ale já nepředpokládala, že to neděláš...chtěla jsem tím říct, že úsloví o tom, že rodiče mají bydlet 50-70km od dětí je pravdivé
ani mě nenapadlo, že to vezmeš hned tak útočně - tak za prvé nevím o tvé invaliditě, za druhé jsem Ti nikde nenapsala, že se flinkáš a byt si nehledáš a za třetí se nechlubím, napsala jsem komentář dle svých vlasních zkušeností, spíš jsem doufala že tě to povzbudí, že každý nějak začínal a že přes těžké začátky za pár lety může být opravdu lépe

na tenhle blog chodím ráda ale tvou "vznětlivou" reakcí si mě fakt překvapil

10 mr-mc mr-mc | 12. června 2017 v 12:24 | Reagovat

[9]: omlouvám se.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama