Vše nejlepší II. - Život je krátký

11. května 2017 v 19:48 | Mr.MC |  Něco jako deník
Kde jsem to… jo, úplně deprimovaný, totálně depresivní jsem se probudil do narozeninového dne, což už samo o sobě, myslím mít na narozeniny takovou náladu, může někomu připadat nenormální. Na takový den se člověk těšit nebo ne?

A to ještě to hnusné volno, nesnáším, když se svátek práce přilepí na víkend a udělá z něj dlouhou nekončící šňůru plnou depresí, nerad zůstávám déle jak dva dny vkuse doma, byl jsem úplně KO. Ano, už od rána.

K tomu ještě ta Markétina hádanka, kterou jsem končil první díl narozeninového povídání a jejíž rozuzlení, někteří tak čekáte, neměl jsem náladu na rébusy a hádanky, slovní hříčky a tajnosti. Říkal jsem si, že při mé smůle mail od toho záhadného gratulanta nepřijde a že akorát budou oba s Markétou nešťastní. Otec mi po tom, co jsem se vyhrabal z postele, popřál a dal mi tulipány, čímž tomu všemu nasadil korunu. Nenormální.



Zkuste se na FtM transsexuála vytasit s pěti rudo-žlutými tulipány, chlapům se přece kytky nedávají, jsem dobrý herec, poděkoval jsem a pochválil, že v tom džbánku ala Provence vypadají úchvatně. Otec nic nepoznal, já se zašil do pokoje. Sypal se mi velký projekt, pro druhé, kdyby nedopadl bude to ostuda a já vsadil všechno, ztrácel jsem víru a chuť existovat. Tulipány. Své ženě bych je rád dával, kdybych ovšem nějakou ženu měl.

Sledujte ty souvislosti, rodina totálně ignoruje mou transsexualitu, protože jim připadají takoví lidé nenormální a proti přírodě, musím jít proti vlastní rodině, protože ta slepě předstírá odhodlaně, že "problém" neexistuje, ale ve skutečnosti se jen snažím být normální. I když tedy těžko říct, co vlastně normální je, že. Míním tím, že po dokončení "změny" chci mít ženu, adoptované děti, takový docela normální život, oni tedy brání aby přišlo to co by si přáli a prodlužují tenhle nepohlavně vypadající stav. Jsou proti sobě. No nic, postupem času se moje nálada zvedla, plno gratulantů z celého světa, chat s kamarády a přáteli…

Pořád ještě jsem prodléval v rozhodnutí skončit, rozumějte, vyřešit si své věci a odejít do dalšího života. Tulipány, život v cizím těle, to že nevychází to co chcete udělat pro sebe, fajn, ale když se rozhodnete něco mimořádného udělat pro ostatní a stejně to nemůže dopadnout… něco na čem mi fakt záleželo mi nikdy nedopadlo, ani tento projekt…. Nic. Z té únavy, že ať dělám, co dělám, nic se nemůže podařit, jsem se cítil velice unavený. Popravdě řečeno, vážně jsem chtěl umřít. Nic nemělo smysl. Narozeniny, upomínka toho, že se nic za další rok nikam nehnulo….

Toho že trčím tady, v malém domě, kde není chvilka klidu. Že by jste se tu zavřeli v pokoji, natáčeli videa, hráli na nástroje, ne. Uslyší vás celý barák a pravděpodobně někdo přijde a začne vám do toho pindat. Či jede nahlas televize, to vás zase nikdo neslyší, ale zase nejde mít na pozadí televizi, ta tak ječí, že se na nástroj nesoustředíte, u klavíru můžete mít sluchátka, ale stejně vás ruší. Že byste psali povídky? 2 hodiny v kuse dopoledne, hodinu s bídou odpoledne. Co z toho, když jste 3x do týdne do 15:00 pryč a zbývá jen úterý. Jinak na tu klid není. A třeba chcete také si v klidu a tichu číst nebo se učit jazyk. Bum jede příšerně na hlas televize… třeba chcete být aspoň chvíli sami se sebou. Když jezevec vyleze z nory vyvenčit psa, 10 - 15 minut v úterý dopoledne, zatím vyndáte z myčky a uděláte si kafe a co, on mezi lidi nechodí… soukromé hovory? Ne, všechno je tu slyšet i přes zavřené dveře. Takže, že bychom si skypeovali s někým nehrozí? Jo, ta deprese byla fakt velká, za těch 15 let největší. Jít ven? Kam. Tady jentak bloumat obcí vypadá blbě. A byt? Ani v okolí nneí k dizpozici, ne ten který finačně utáhnu....

Bavil jsem se tím, že jsem dokončoval rozdělané záležitosti, což nebylo tak na škodu, ale hlavně taky tím, že jsem s Markéty tahal rozumy, kroutila se jak nudle v bandasce a nehodlala své překvapení prozradit. Pořád jen opakovala, že budu mrkat na drát, že ten kdo jí slíbil, že mi popřeje je ohromné překvapení… napnutý jak kšandy jsem nevěřil, že pokud by mi to udělalo radost, tak že to dopadne.

Za ten den mi popřálo dost lidí, nic z toho se mi nezdálo mimořádné, tím netvrdím, že mě tím dotyční nepotěšili, to rozhodně ne, Eltonites a Trekkies mám velice rád a vážím si, že si vzpomněli, ale pořád jsem si říkal "no jestli to bylo už ono, tak jsem to asi propásl." Den končil a já na vážkách uvažoval co vlastně Markéta myslela, druhý den z ní vylezlo, že dárek zapomněl, omluvil se a chybku napraví "dnes", tedy ten druhý den.

Divné, znáte ten pocit, kdy najednou zjistíte, že vás polapil klid a mír? V noci jsem smířeně usínal, těsně před půlnocí se cosi změnilo. Deprese pominula. Vnímal jsem jasně jakoby ke mně kdosi upnul veškerou svojí pozornost a dobil mě pozitivní energií, v hlavě mi doznívala Markétina slova "Každý den ti dotyčný zvedá náladu... vlastně se jedná o jednostrannou věc, i když jste spolu už trochu párkrát hovořili… budeš mrkat na drát…."

Druhý den bylo všechno jinak, ještě než jsem sedl s kafem k PC věděl jsem, že se něco ve mně zlomilo, posunulo, změnilo… den před tím jsem stál na hranici života, na hranici normálnosti, na okraji propasti odhodlaný skočit. Dnes, tedy 4. května, jeden celý a jeden začínající po narozeninách, jsem byl jiný. Už tu chvíli, kdy nabíhal počítač jsem věděl, že je cosi jinak…

Pak jsem otevřel mail a seděl tiše s očima plnýma slz a docházely mi souvislosti, Markéta měla pravdu, mrkal jsem na drát. Těžko se to popisuje, dojetí, radost, hrdost, vděk… každý den, vnímáte někoho jako velmi blízkého člověka, každý den vás rozesměje, dobije vám baterky, naplní vás pozitivní energií… vážíte si ho za to jaký je, za jeho přístup k životu i světu… ale dokud nemáte možnost "podívat se zblízka", vždycky existuje možnost, že si jej idealizujete, pletete se, nebo prostě jen cosi odhadujete a bojíte se, že pletete… dnes jsem si jistý, že mi jediným svým přáníčkem, ten muž zachránil život, ale v prvé řadě, když jsem tam tak seděl, jsem si uvědomil, jak jsem rád, že jsem se v něm nezklamal a pak snad to důležitější… kolik lidí jde a jentak pro radost cizímu člověku popřeje k narozeninám, protože ho to potěší, když je jiným cizím člověkem vyzván, kdo si najde ve svém aktivním životě, nabitém rozvrhu prostě čas sednout si a napsat pro radost e-mail jentak někomu pro radost, cizímu člověku… takoví lidé jsou vzácní.

Jako charitní dobrovolník něco takového dělám skoro denně, vážím si takových lidí a rozhodně něčím takovým nepohrdnu znamená to pro mě moc, těch pár vět pro mě samo o sobě i z tohohle hlediska hodně znamenalo, nejen proto, že psal on…

A kdo? Vám to jméno nebude nic asi říkat, jenže já se tu nechlubím tím, že jsem dostal přáníčko od veřejně známé osoby, o to tu v žádném případě neběží, a přání není nebo jméno nejsou tou pravou pointou ta ještě teprve přijde. Tyhle narozeniny se staly velkým mezníkem…. Takže, seděl jsem tam a dokola si četl to přání jehož bylo součástí bylo "Přeji ti, aby ti tvůj nový rok přinesl tuny smíchu a výtlemů od srdce." To je prostě on, je jeho mottem: Život je krátký zvol smích. Gerald McCullouch, ano, osobně, sám, upřímně, jentak pro radost…

Když vám takhle někdo napíše, přemýšlíte nejen nad tím, ale i nad ním. No, dobře když ne on, tak kdo, od něj bych takové gesto někomu koho ani nezná, pro radost, čekal, dobře, byl jsem šťastný, že jsem se v něm nespletl a že je takový jakýsi si myslím, že je a utvrdil mě osobně v důvodu proč ho mám tak rád, z mnoha důvodů, hlavně z takových to… vám asi nebude stát za pozornost, se svými malými rolemi, projekty zaměřenými na menšiny, jako člověk bez výstředních manýrů, žádná velká celebrita… vás jako herec nejspíš nezajímá… možná by vás ale měl zajímat jako člověk… právě pro tyhle důvody, kdo tohle v dnešní době dělá? Kdo se staví k ostatním takhle? Je to sice jeden příklad, ale tohle vždycky nasmáté stvoření, které raději zvolí smích a laskavost než zlobu a zlost, které se chová slušně, čestně, které se nejen v takovýchto případech snaží druhým nějak zlepšit den…. By vás mělo zajímat víc než drby, klepy, hejty, výstřední celebrity… měli bychom se nad tím vším zamyslet… já seděl, zíral na ten mail a přemýšlel.

Markéta naléhala, abych odpovědi vyjevil všechno ohledně postoji k němu, že bude rád, zatímco jsem se snažil uklidnit, docházelo mi jak je vlastně JEHO PŘÍSTUP ten nejsprávnější a co dělám špatně. Víte, v mnoha hlediscích se shodujeme, taky rád dělám druhým lepší den, rád udělám něco jen pro radost i cizím lidem, ano, jsem srandista, v mnohém jsme si podobní, proto mu rozumím, proto mě umí zbořit jediným vtípkem, ale jeden zásadní bod tu je… jistě to nikdy neměl a nemá jednoduché, ale žije, nepřežívá, žije aktivně, ale to nejhlavnější, chápe hodnotu života, míním tu nejzásadnějších hodnotu života… ve všech smyslech ve kterých to jen jde…

Plný vděku za vlastní život, (přežil těžkou autonehodu na vysoké, kdy nějakou dobu strávil v kómatu), vlivem blízkosti vlastní smrti, nedopouští aby nežil naplno, věnuje se tomu co ho naplňuje, co mu připadá jako nepromarněný čas, poznává nové věci, cestuje, umí řídit i letadlo… nepotřebuje se zavděčit masám, občas prostě udělá něco jen proto že chce… ale taky pojímá postoj k životu obecně, jak píši, chápe hodnotu života, co… je vlastně to nejdůležitější… nenechává se omezovat hranicemi normálnosti, nepotřebuje být slavný, známý, nevezme roli jen pro peníze… nedělá rozdíly váží si ostatních, druhých bez ohledu na vaší úrovni známosti nebo profesi, dbá na etickou stránku věci… neudělá něco jen proto, že to společnost vyžaduje. Nebojí se hovořit o tabu a rozkrývat je…

A také… nevnímá velice silně jako dar vlastní život, ale i život ostatních a jeho hodnotu, nechme loajálnost s ostatními z LGBT, že se staví za rovnoprávnost…. Spíš vyzdvihněme, že dělá ostatním lepší den, skrze vlastní humor, hlavně to jak má pro každého laskavost, trpělivost, skromnost, pochopení a vlídnost. Co ale se mnou asi hnulo nejvíc byl ten celý pakel toho všeho spolu s jeho odvahou, statečností… být raději méně známý, svobodný, čestný… než nadměrně bohatý, všude známý… než se proslavit, raději dělat co ho baví, co má úroveň.. mít raději čest a vlídnost než slávu… je, bezesporu velice talentovaný, krom herectví je také muzikant a bájený fotograf, komik… ale zdá se, že všechno dělá spíše pro lepší den druhých než pro slávu… přesto, nezapomíná žít a žít naplno… pardon těžko se to vysvětluje…

Jsem tam tak seděl, tohle mi docházelo, poznal jsem, proč já jen přežívám a v čem spočívá má nesvoboda a proč já, jsem tu sice pro druhé, ale trpím depresemi a proč se nehnu z místa… znám ho roky, ale musel mi vyrazit dech tímhle dost vzácným gestem abych si tohle všechno uvědomil?

Udělal jsem co po mě Markéta chtěla a víc než jsem poslal se mi vrátilo, ona jen řekla "někteří lidé jsou tady proto, aby dělali ostatním den lepší a tahle to u nich chodí." Dá to ještě hodně práce, ale u přání zůstalo… to už je věc jiná, to už máme my tři mezi sebou… tady jde o něco jiného.

Důležité je, že chci se k věcem, životu a světu, k sobě, stavět stejně, ve všech ohledech, nestydí se za sebe v čem se vymyká od společnosti, nedělá něco jen proto, že se to líbí lidem, volí místo deprese smích, nehněvá se, raději se rozesměje, šíří kolem sebe pozitivní energii a kašle na názor ostatních / společnosti, klidně jde proti proudu, nezdržuje se zlobou, nedovolí, aby ho strach nebo hněv ovládly, žije naplno, pozitivně…. Chci být taky takový… žádné fanfikce, jen autorská tvorba, cítím se svobodnější… začít skutečně žít… jeho přístup je nejlepší… i když vy se mi asi vysmějete, že tohle není normální… dal mi ten nejhezčí dárek k narozeninám…. Víte jaký? Jen se smějte…. A…. pokud tady má někdo srdce, tak právě on. Kéž by takových tvorů bylo na světě víc… i když moc nevěřím, že by mě někdo tady pochopil, co chci říct... ono je to vlastně jedno... nevím jestli po témhle zásadním bodě budu mít čas na nějaký český blog..... taky chci být aktivní a žít naplno...
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Hrobárova Dcéra Hrobárova Dcéra | Web | 12. května 2017 v 13:14 | Reagovat

Tak som sa konecne dozvedela ako to bolo! 8-)
Asi nebudem daleko od pravdy ak poviem, ze hmotne darceky su fajn ale tie nehmotne, ktore sa dotku duse su uplne najviac :-D
:D :D :D :D

2 mr-mc mr-mc | 14. května 2017 v 10:15 | Reagovat

[1]: :D A že mě to trvalo :D :) A, naprosto si pochopila pointu článku, děkuji.

3 Hrobárova Dcéra Hrobárova Dcéra | Web | 14. května 2017 v 12:48 | Reagovat

Prišlo by mi to divné ju nepochopiť. Vážne na tom niečo je?

4 Hrobárova Dcéra Hrobárova Dcéra | Web | 14. května 2017 v 12:48 | Reagovat

Bez toho ? Na konci :D

5 mr-mc mr-mc | 14. května 2017 v 17:24 | Reagovat

[3]: No, divila by ses kolik lidí tu pointu nepochopilo....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama