Duben 2017

Dítě bez hlavy

Úterý v 15:51 | Mr.MC |  Něco jako deník
Posledních pár dní bylo pro mě hektických, ale když konečně byla přednáška o Austrálii pro denní centrum, kde dělám dobrovolníka, hotová a odsloužená, mohl jsem se konečně vrátit k troše odpočinku a dopřát si další díl oblíbeného seriálu, slíbil jsem si, že konečně zhlédnu celý "Chicago Hope".

Mám rád seriály, u níž mě epizoda donutí se nad něčím zamyslet, já vím, že to většinou plně smyšlené, ale námět pro zahloubání to přece stačí. Nesnáším věci, u kterých se dá jen tupě zírat a vlastně to nic nedá, jelikož úplně stejně nesnáším marnění času. No a taky z nějakého pro mě dosud neobjasněného důvodu "ulítávám" na lékařských seriálech.. opravdu ale skutečně ne na "Ordinaci" a "Modrý kód" mě taky nezaujal, ale to odbíhám od tématu.

Strach z kyvadlových hodin

18. dubna 2017 v 11:40 | Mr.MC |  Pojmy
Já vím jak to zní, upřímně, i po letech si připadám blbě, když to někomu vykládám, ani jsem nenašel jak se tahle fobie nazývá, nejde o 'klasickou' chronometrofobie, jelikož mi nevadí hodiny jako takové, ani měření času, ale specializuji se na pouze na ty kyvadlové.

Dokázal jsem za těch mých 30 let s tímhle strachem slušně popasovat, s těmi co máme doma, jak já říkám, žijeme v míru - já nechávám na pokoji je, ony mě, existujeme vedle sebe už nějakou dobu bez větších problémů, ale mám neodbytný pocit, že si lze 'zvyknout' na konkrétní stroj. Ten strach samozřejmě jako každá fobie nemá opodstatnění (nebo jen dohady o něm) a nedá se 'léčit', ale postupem času jej lze vzít pod svou kontrolu. Jednoduše řečeno, prostě po sobě s hodinami pokukujeme, víme o sobě, ale necháme se být a nic neskončilo.

Má slovo originalita?

16. dubna 2017 v 14:50 | Mr.MC |  Myšlenky
Ještě do třetice si vezmu slovo k aktuálnímu tématu, jelikož my vyvstalo na mysli ještě něco kolem něj. Chápu, že člověk s různými dys pro mnohé z vás může vyvolávat dojem drzého fracka, když radí druhým jak psát, jenže, téma týdne je o tom, že dostávají slovo blogeři a já vás nechci kritizovat, myslím to s vámi dobře, jenže občas pomáhám s výběrem článků na blog rubriky, proto musím vaše výtvory číst, tak se opovážím svůj názor napsat, kvůli určitému druhu reflexe. Snad vám to pomůže získat na blog více čtenářů.

Boj o slovo

15. dubna 2017 v 14:27 | Mr.MC |  Něco jako deník
Ještě jedna taková věc mě napadá k tomuto tématu, ten věčný boj o slovo o nás doma, matka už se naučila 10x otci skočit do řeči, aby jí vůbec dal slovo, ale já ne, já tohle prostě nesnáším, prostě nerad někoho přerušuji, jenže čím je otec starší tím se to všechno zhoršuje.

Táta prostě nejen pořád mluví, (jo vypadá jako tichá zakřiknutá osoba, ale mámě nebo prarodičům co přijdou na návštěvu, musí říct o každém prdu), ale on taky absolutně neposlouchá jestli někdo třeba s máti nebo s někým hovoří či ne, prostě chce něco říct, zrovna ho zase něco napadlo, tak aby to nezapomněl, tak opět začne a tím svým sytým výrazným hlasem všechno přebije a prosadí se zpátky, aniž by mu vadilo, že někomu, kdo si konečně našel skulinku a něco důležitého matce říká, přetrhl nit, důležité nedůležité - teď mám slovo já a hotovo.

Když usínám

14. dubna 2017 v 13:40 | Mr.MC |  Co jen déšť ví...
V noci před usnutím
Se pořád taky nutím
Nemyslet milá na Tě
Tady v mé temnotě

Před usnutím vidím Tebe
Jak scházíš dolů z nebe
Jsi stín tančící za rozbřesku
Schyluje se tu ke třesku

Třesku lásky, já nesmím jít
Když vyzíváš mě, musím snít
Jsi snad jen přeludem noci
Snad držíš mě ve své moci

Kdo jsi, Ty jenž vcházíš bez vyzvání
A přebýváš tu až do svítání?
Tvůj duch pořád tu snad vyzvání
Mě srdce tepe ve zmítání

Vzpomněl jsem si, kdo jsem...

14. dubna 2017 v 12:34 | Mr.MC |  Něco jako deník
Znáte ten pocit, když na vzdor všem oficiálním papírům je všechno s vámi jinak, i když třeba nechcete. O to, o čem vám budu povídat se nijak nesnažím, skutečně jsem rodilý Čech, tedy aspoň podle rodného listu a politika mě nebere, necítím v Česku odpor třeba kvůli Zemanovi, většinu přátel jsem vlastně mimo Státy, všechno se ve mně odehrává na základě vnitřních instinktů, hlasů srdci a takových záležitostí a sebepoznávání.

Mám Čechy a Česko rád, ale kupodivu k němu necítím domovskou sounáležitost, nejsem patriot a nezmění na tom nic ani fakt, že tu je na mnoha místech krásná příroda a můj nejlepší kamarád je Čech jak poleno, no ale učitel angličtiny.

Za zpěvu kosů

9. dubna 2017 v 18:57 | Mr.MC |  Co jen déšť ví...
Za zpěvu kosů
Tu klepu kosu
Vlivem úkosů
Hledám rosu

Tu ranní rosu
Když klepu kosu
Tu malou vosu
Teče mi z nosu

Nenajdu krůpěje
Kosák mi zapěje
Říkám "dospěje"
Ty hledáš koleje